|
 JAWA
90 Typ 37 CROSS se
vyráběla od roku 1967 spolu s verzí ROASTER, které patřily k
nejostřejším motocyklům z Povážských strojíren. JAWA 90 se stala v
sedmdesátých letech špičkovým strojem, který při svém výkonu
připomínal spíše motorovou pilu na dvou kolech. Právě proto byl
tento motocykl tak výjimečný v historii motocyklu Jawa. Vděčil za to
pětirychlostní převodovce s krátkým řazením a s vodorovnému
karburátoru, který měl šoupátko přímo na pravé straně kliky ukryté
pod alternátorem. Verze Cross byla stvořena pro střední terén a
lišila se od ROADSTERA především výfukem, který byl veden nahoře u
sedla, a řídítky s hrazdou opatřenými rychlopalem. Verze Cross
neměla zadní stupačky pro spolujezdce, protože byla určená pouze pro
jednu osobu. Dvoutaktní vzduchem chlazený motor byl spojen s
pětirychlostní převodovkou se spojkou v olejové lázni. Pro lepší
chlazení byl válec motoru spolu s hlavou byl opatřen hliníkovým
žebrováním. Pro snadnou kontrolu oleje v převodovce byla důmyslně
ukryta na pravé straně motoru měrka oleje. Primární převod motoru
byl převáděn pomocí šikmo osazených zubů mezi košem a kolečkem na
klice. Ze začátku výroby se montovaly karburátory značky Dell Orto
typ UB S 20, po němž se vzápětí začal montovat náš karburátor značky
JIKOV. Karburátor byl na pravé straně spojen gumovou manžetou s
přívěrou pro lepší starty za studena. Byl přichycen na přírubě,
která sloužila též jako držák cívek zapalování. Pod tímto držákem se
ukrývalo závratně důležité šoupátko určující, kdy se má dostat
palivo do válce. To vše bylo ukryto pod deklem motoru, ve kterém byl
přítlačný mechanismus spojky. Na deklu byl přichycen náhon
tachometru poháněný od řetězového kola. Na levé straně motoru se
nacházelo zapalování v podobě kondenzátoru a přerušovače ukryté pod
plastovým víčkem. Síla motoru byla převáděna řetězem v gumových
manžetách na 18 palcová kola, která měla své náboje spolu s brzdami
zděděné od Pionýra. Přední teleskopické vidlice se montovaly ze
začátku s menšími vidlicemi, které byly do úrovně dolního držáku
nosných trubek. Novější verze měla již do standardní úrovně k
hornímu držáku nosných trubek. Na předních teleskopických tlumičích
byla připevněna maska, která pocházela z Pionýra, a byla jen
pozměněná v tachometru, který měl nyní obdélníkový tvar s osvětlením
a dvěma kontrolkami pro neutrál a přepnutí dálkového světla. Pod
přední maskou byl klakson, který měl stejný tvar jako u Pionýra, jen
byl na 12V. Řídítka byla opatřena na levé straně přepínačem světel
ve tvaru kruhového prstence, stejně jako tomu bylo u skútrů Manet a
Tatran. Palivová nádrž byla o obsahu 5,5 litru a byla opatřená po
obou stranách náklonicemi. Sedlo bylo důmyslně konstruováno. Po
odemknutí se pod ním ukrýval velký prostor pro nejrůznější nářadí či
drobné součástky. Zadní vidlice byla tlumena dvojicí svislých
tlumičů, které byly shodné s kývačkami. Blatníky se podobaly těm u
motocyklu Mustang, přední blatník byl u verze Cross mírně nadzvednut
a oproti Roadsteru o něco kratší. Nakonec to nejoriginálnější. Jde o
spínací skříňku, která byla vyrobena s tištěnými spoji na desce.
Nacházela se na pravé straně spolu se vzduchovým filtrem. Na levé
straně se nacházela a zámek spínací skřínky, s níž byl
spojen středovou tyčkou. Těchto nejvýkonnějších motocyklů z
Povážských strojíren Roadster a Cross bylo celkem vyrobených 42
tisíc kusů. První série devadesátky se prodávaly za 4.800 korun, v
roce 1969 od výrobního čísla 014696 pak za 5.600 korun, a nakonec se
tento motocykl prodával od roku 1972 za neuvěřitelných 3.600 korun
československých.
V roce 1973 byla výroba těchto motorových pil na dvou kolech z
Povážských strojíren
ukončena. |
km