Minulost - Tatrana 125/03

TATRAN 125 Typ 03A byl v roce 1964 přírůstkem mezi skútry ze SLOVENSKA. Stal se třetím skútrem po boku MANETŮ o obsahu 100 a 125 cmm. TATRAN 125 byl nejmodernějším a posledním sériově vyráběným skútrem v národním podniku Povážské Strojírny. Jeho základní změny oproti hlavnímu rivalu MANET 125 byly spíše designové. Lišil se od něj pouze svým předním a zadním blatníkem, který získal ostřejší zkosené hrany a dvířka pro přístup k motoru připevněná na péro pro snadné přivření. K dalším nejvýraznějším změnám patřily zadní ukazatele směru, které vzdáleně připomínaly marťanské oči. Pro lepší viditelnost byly uchyceny na delších, mohutnějších držácích. Pro usnadnění přístupu k celému motoru se odepnula na jeho pravé straně elektrická zástrčka sloužící ke spojení se zadními blinkry a světlem a odšroubovaly se spodní šrouby spolu s nosičem. Pak stačilo nadzvednou zadní blatník spojený s osmilitrovou nádrží a motor se dal díky výbornému přístupu z obou stran obsluhovat. Dvoutaktní motor nové konstrukce s nuceným chlazením byl opatřen dynamostartérem, na kterém byla po celém obvodě přichycena příčná žebra zajišťující funkci větráku. Na ventilátor byl napojen plechový plášť válce a hlavy, na kterých bylo hliníkové žebrování pro lepší chlazení. Plášť válce a hlavy sloužil jako nosník pro přichycení zapalovací cívky spolu s kondenzátorem. Karburátor byl opatřen pro studený start sytičem, ten se ovládal pomocí táhla pod řídítky. Karburátor byl napojen na plechový vzduchový tlumič sání opatřený drátěnkou, přes kterou byl vzduch filtrován. Motor měl čtyřstupňovou převodovku opatřenou primárním převodem, který spojoval kliku a spojkový koš pomocí Duplex řetězu. Spojkový koš byl vylepšen o středové jehlové ložisko, které nahradilo klasický ocelový čep. Spojka byla ovládána pomocí mechanismu, který byl umístěn na levém deklu motoru. Na pravém deklu dynama, který byl součástí ventilátoru, se nacházelo víčko, pod kterým byl ukryt přerušovač zapalování. Obě strany byly pro seřízení předstihu, karburátoru a spojky snadno přístupné po odklopení dvířek v zadním blatníku. S motorem souvisí dvanáctivoltová elektroinstalace, která byla druhou lahůdkou tohoto stroje. Byla rozdělena do čtyř okruhů, které byly samostatně jištěné porcelánovými pojistkami, které se nacházely pod krytem umístěným pod řídítky. U pojistek se nacházel přerušovač blinkru a spínacího relé spolu s odporem. Pod touto elektrickou skříní se nacházely dva šestivoltové akumulátory, které se staraly o spuštění startéru současně sloužícího jako dynamo. K ovládání elektrovýzbroje sloužily otočné přepínače na řídítkách určené pro světla, blinkry a elektrickou houkačku. Řídítka byla z hliníkového odlitku, opatřena drážkami, na kterém byl připevněn štít z plexiskla. Vše bylo postaveno na čtrnáctipalcových pneumatikách oproti svému konkurentovi ČEZETĚ 501-502, která jezdila na dvanáctipalcových kolech. Přední kolo bylo odpruženo jednou centrální vinutou pružinou spolu s kapalinovým tlumičem. Zadní kolo získalo dvě vinuté pružiny s jedním kapalinovým tlumičem. Pro zaparkování se dal použít dvouramenný anebo jednoramenný (policajt) stojánek, který byl součástí každého TATRANU. Skútr TATRAN se prodával v roce 1965 za 5.900 korun československých. V roce 1969 skončila definitivní výroba krásných skútrů na SLOVENSKU.